Jarní zápisek
1. května 2010 v 11:45 | Zuzee
|
MůJ sVět
Můj milovaný blog pěkně chátrá, což? :)
Prozradím vám, že méně chátrá můj druhý blog, který byl prozatím v utajení.
Založila jsem ho s úmyslem uskladnit někam moje módní výstřelky.
Můžete mě tam navštívit, když budete chtít ... a já vám za to moc děkuji! ;)
Je toho u mě hodně nového... Doufám, že se máte všichni perfektně! Těm, které čeká maturita, přeji mnoho štěstí (ráda poskytnu zpracované otázky z angličtiny, češtiny, zsv či dějepisu) a těm, kteří to mají za sebou a studujou vš nebo už chodí do práce přeji, aby pro ně tento rok byl pozitivní a aby stále nečekali, až se něco stane a byli šťastní už nyní. Odteď!
Pár fotek z mého aktuálního bytí. ;)
Guláš mých myšlenek
23. ledna 2010 v 23:51 | Zuzee
|
MůJ sVět
V pokoji mám stále vánoční stromeček a nechce se mi ho odstrojovat, protože mi sem pasuje a nesnášim pak to prázdno...
Mám teď přemýšlivé období. I když, ruku na srdce, já jsem typ člověka, kterej přemejšlí stále a nejvíc o těch věcech, který nevyřeší. Ale tenhle měsíc je to nějak extrémní. Protože jsem se vloni nedostala na vejšku, budu to letos zkoušet znova, tak si stále říkám, kam si dám přihlášku a probírám to ze všech stran. Studentský benefity by se ještě nějakou chvíli hodily, to ano. Stýská se mi po některých učitelích ze střední, často na ně myslím. Stejně ten gympl považuju za nejzásadnější období svého života. Neskutečně mě to zformovalo jako člověka a jsem za to vděčná. Vždy jsem obdivovala mého češtináře, díky kterému jsem nezakrněla. Fajn chlapík, charizmatickej. Má nejlepší humor! Dal mi strašně moc. Dokázal si úplně přirozeně nenásilnou cestou získat můj respekt a pozornost, vlastně všech ve třídě. Říkali jsme si často, kéž by to byl náš třídní... No a moc ráda vzpomínám taky na angličtinářku. Teď chodím na jazykovku a řeknu vám, že jsem tam úrovní úplně někde jinde, než ostatní. Moje učitelka angličtiny mi na gymplu za ty 4 roky dala to nejlepší ze sebe, co jen mohla. Chuť učit se jazyk a motivaci. Rozumím téměř každé slovo rodilým mluvčím a mám perfektní slovní zásobu... Děkuju!
Začala jsem chodit na jógu. Vřele doporučuji. V místnosti nás je maximálně 12, cvičí se v mírném šeru, ... ta atmosféra je úžasná. A navíc si pokaždé perfektně protáhnu tělo. Přijdu domů a mám chuť hopsat a poskakovat, dokud nelehnu únavou. Taky jsem si pořídila permanentku do fitness centra a na aerobic. Je mi dobře, když něco dělám. Cítím se fajn fyzicky a pak i psychicky. A řekla bych, že o tom je i ta jóga (v mém případě powerjóga). Když máte fyzickou rovnováhu, najdete těžiště svého těla a dokážete se udržet na jednom místě v určité pozici, získáváte i rovnováhu psychickou.
No a abyste si nemyseli, že Zuzee krade, tak musím ještě přiznat, že mám několik různých brigád, které střídám dle časových možností. Člověk si prostě nějak vydělávat musí a já jsem smířená s tím, že odteď se už vždycky budu muset otáčet. Ale zase je bezva ten pocit, když nejsem na nikom závislá a všechno si zařídím a poplatím sama.
Další krátké postřehy:
Feministky jsou zakomplexovaný ......Konec světa roku 2012 je největší faux-pas, o kterém jsem kdy slyšela.Počasí je rok od roku bláznivější.Člověk by neměl být věrný protože musí, ale protože chce.Fejsbůk je pěkně naprd komunikační sociální síť, kterou ale stejně používám. :)To je zase slátanina tenhle můj příspěvek.
...byť jsou Vánoce
24. prosince 2009 v 12:53 | Zuzka
|
PrOud MyšLenEk
Dnes jsem jela autobusem a měla jsem takovou nějakou sentimentální náladu, která se vyšplhala až na vrchol pomyslného sentimentměru, když nastoupil starý prošedivělý pán s kyticí v ruce...
Posadil se hned k oknu a položil si pod nohy tašku, ze které vykukoval věnec z chvojí, zdobený jmelím. Nenápadně jsem si toho slušivě oblečeného pána prohlížela a zahlídla jsem, jak se mu v koutku oka leskne slza, kterou hbitě utřel. Jede na hřbitov, bylo mi to jasné. Zatímco ostatní se doma připravují na Štědrý večer, někdo jede říct Myslím na tebe k hrobu. Utíral si slzy pod brýlemi a nejspíš vzpomínal, jak všechno bylo dřív a jak by to bylo dnes, kdyby jeho žena neodešla.
Přála bych si, aby si všichni - Vánoce Nevánoce - uvědomovali, co pro ně jejich rodina znamená a koho skutečně milují. Nikdy nevíte, co bude zítra...
Vrchol infantility :)
19. prosince 2009 v 13:05 | Zuzka Zuzee
|
MůJ sVět
INFANTILNÍ aneb Co říká slovník:
• nevyspělý, dětinský, zaostalý
No tak dobře, bude mi sice v únoru dvacet.
Ale to ještě neznamená, že jsem se nadobro vzdala roztomilých a dětinských věcí.
Já osobně mám infantilní věci, kam jen se podíváš. A nejen to, já se i infantilně chovám.
Takto vypadají moje klíče: Voodoo růžová panenka, myška na klíč, dřevěná beruška a myška z korálků.
Prej sem pořád stejná
23. listopadu 2009 v 15:17 | Zuzee přece!
|
MůJ sVět
Tatík mi zase oskenoval nějaké poklady z rodinného alba.
Fotky tam byly už téměř přilepené starobou, a tak jsem jim musela trochu pomoct.
To je prostě neuvěřitelný...
S bráchou na Vánoce - dle mého odhadu rok 1993. Tolik dárků pohromadě jsem dlouho neviděla! ... A ten můj radostnej výraz zatímco brácha má bobky, aby měl pod stromkem auto na ovládání. :))
Pište si deníček!
21. listopadu 2009 v 18:24 | Zuzee přece!
|
PrOud MyšLenEk
Já si ho taky začala předevčírem psát!
A to mi táhne na dvacítku!
Normoš jsem si koupila linkovanej blok a zapisuju si tam všechno možný, co mě napadne. Různé životní filozofie, hlášky mých blízkých, občas nějakou skutečně důležitou myšlenku (mám ambice jednou napsat knihu), básničky... Do deníčku si můžete psát prakticky cokoliv. Hlavně, když se pak cítíte líp.
Jedné kamarádce jsem tohleto "top secret" sdělila. A ona mi na to řekla, že její způsob zbavování se negativních myšlenek je: Zapnout si Word, napsat: "Ta pipina mě tak neskutečně s**e! ..." a pak to vymazat. A světe, div se - prý má najednou pocit, že se to vymazalo i z její hlavy. Je to blondýna.
Takže: Já si třeba do deníčku lepím i fotky, které se mi líbí nebo články z novin, které mě zaujmou. Sice kvůli tomu rozškubu všechny nový časáky, ale co si budeme povídat - co je dneska kvalitní časák!? Tvořím si zkrátka takovou svojí knihu, ke které se budu ráda vracet...
Zamiřte do papírnictví nebo prohrabte šuplíky, kde třeba nějaký prázdný notes najdete. A začněte smolit text. Není to hloupé - ani v dnešní době, kdy je běžnější spíš napsat svoje pocity do statusu na facebooku. Už si vedete elektronický blog? Jasně, vedete, ale sem stejně nenapíšete všechno, co máte na srdci... Podle mě je takový zápisníček malého formátu vaším osobním psychoterapeutem.
No a abyste věděli, že má cenu začít s psaním ještě dnes, přikládám sem některé hlášky z mého starého deníčku, který jsem si vedla v pubertě. Pak pochopíte, jak je fajn si po čase přečíst něco, co jste kdysi vyplodili:
24.3. 2002
"Začala jsem se učit anglicky, miluju mého Elijaha Wooda a chtěla bych se za ním jet podívat do Ameriky. Jsem do něj úplně paf."
26.3. 2002
"Ten Lukáš je tak trapnej, vůbec nechápu, jak jsem s takovým debílkem mohla chodit!"
29.3. 2002
" Týjo, já jsem dneska měla krásný sen o Danielu Radcliffovi. To byl můj nejkrásnější sen."
28. 4. 2002
"...Mám něco mnohem lepšího. Už mi rostou prsa (ale kluci mi stejně furt pořád říkají prkno, protože to není vidět)."
29. 4. 2002
"Helča už to v pátek dostala, ach jo, já jí tak závidím, že už to má! Ale musí si teď dávat pozor na chlapi!"
22. 10. 2002
"Dnes se mi stalo něco strašného! Omylem jsem ve škole na informatice vlezla na pornostránky a učitel si myslel, že jsem to udělala naschvál a vynadal mi. Kluci se hned k mému počítači nahrnuli a smáli se."
31. 10. 2002
"Víš, kdo se mi teď začal líbit? Ondra! Není moc hezký, ale má krásné oči a je určitě moc hodný. Párkrát už se na mě podíval, ale nevím, co to znamená."
Tak to by stačilo... (Bože, já jsem infantilní!)